Da Lat, horská radost a kávové plantáže

     Sníme si bagetku "udělej si sám", dosrkáme vietnamskou kávu se salkem a na MOHOmoto opouštíme rybářskou osadu Mui Ne. Nálada je více než výborná. Míjíme pláže, moře, letoviska a odbočujeme do vnitrozemí. Užíváme si prázdnou silnici. Všude kolem jsou obrovské plantáže plné dračího ovoce. Ujíždíme dál, teplota stoupá a na obzoru se rozprostírá zelené pohoří. Stále jedeme po rovině a po šílené silnici plné děr a nekvalitního asfaltu. Zastavujeme na pauzu. Občerstvujeme se kolou a pivem u krásného jezera, kde obdivujeme klid a ticho a ještě si užíváme romantické chvíle. Začínáme stoupat, cesta je samá serpentina, naše MOHOmoto s námi ujíždí, co může. Vedro a teplý vzduch střídá příjemný studený vzduch. Jooooo. Jsme v nadmořské výšce kolem 1000 metrů. Stavíme u krajnice, fotíme překrásný pohled na nížinu před námi a dáváme odpočinout naší MOHOmotorce. Je čas oběda a tak nám přijde vhod restaurace "Panorama" asi pár set metrů od nás. Sedíme na dřevěné zahrádce s úžasným výhledem na okolní krajinu. Jídlo je dokonalý a naší radost nám akorát pozastaví zpráva z bookingu, že nám ruší naše dnešní ubytování na půli cesty do Da Latu. Podíváme se na sebe a vlastně máme radost, jelikož už tedy dneska budeme spát v Da Latu. Jen nás ještě čeká o pár desítek kilometrů víc. Častěji zastavujeme, protože nás bolí zadky a záda, ale blížíme se do cíle. Posledních pár kilometrů opět stoupáme. Jsem doma. Silnici lemují borovicové lesy, tráva a svěží jarní vítr. Ty koutky by mi praskly, jak dlouho už držím úsměv na rtech. Přijíždíme do Da Latu. Nádhera. Místní domy? Překrásné vilky evropského stylu vystavené všude možně v kopcích. Sjíždíme alejí stromů k jezeru. Okamžitě si vybavujeme jezero Bled ve Slovinsku. Jsme v úžasném horském městečku. Míříme k našemu ubytování, které se nachází na kopečku nad centrem. Svalíme se do postele našeho apartmánu a cítíme se jako po celém dni na lyžích. Ale to by jsme to nebyli my MOHO a tak jedeme objevit první kavárnu s nějakou sladkostí. Stmívá se. A je zima. Nám je normálně suverénně zima. Procházíme parkem na místní trh a já poprvé ochutnávám báječnou polévku "Bun Bo Hue".
     Ráno začínám cvičením na terase. V horách dostává jiný rozměr. Je mi konečně trochu zima :) Po cvičení se sbalíme a vydáváme se pěšky do centra města. Je příjemné chladno, které rozráží už teplé sluneční paprsky. Všude v okolí jsou krásné domy a skleníky. Obrovské skleníky. Snídáme u babičky na dvorku výtečné "Banh Mi Op La". Bonusem je teplý čaj, který chutná po másle a voní rýží. V centru je to samý obchod a samá pouliční jídelna. A samozřejmě nesmí chybět kavárny. Těch je asi nejvíc. My zaplujeme do kavárny jménem Woodstock. Interiér je ve dřevě a je tu útulně. Vychutnáváme si kávu a pokračujeme chůzí k jezeru. Pozorujeme místní rybáře a prodíráme se podél jezera ke květinové zahradě. Platíme vstupné a zrak upíráme k velkému množství kvetoucích rostlin. Po chvilce si najdeme místečko pod stromy a užíváme si knížek a pohodičky. Doprohlédneme si zbytek parku, navštívíme prodejnu květin a sazenic a vyrazíme domů. Cestou si dopřáváme výborný "Com Tam". Na večer se přesouváme na trh, kde podlehneme kouzlu smaženého banánu v těstíčku za 5,-Kč.
     Vstáváme brzy, protože od 8hodin máme zamluvenou 3hodinovou tour na místní kávové farmě. Cestou necestou. Po půl hodině jsme tam. Všude samý skleník. Ticho a klid. Vítá nás postarší pán a připravuje nám filtrovanou kávu. Čekáme na osmou hodinu a zjišťujeme, že máme tour jen pro sebe. Sedíme vedle sebe u stolu před tabulí a posloucháme přednášku mladého zaměstnance plantáže o rozdílu mezi kávou arabica a robusta. Jdeme se podívat na kávovou plantáž a jednotlivé druhy stromů, seznámíme se se dvěmi procesy fermentace a taky přístroji, které pomáhají s rozeznáním kvalitních kávových zrn. MOHO na scénu aneb přesouváme se opět dovnitř a každý z nás dostává 250g zelených kávových zrn. Pan domácí zahřívá pražičku a vysvětluje nám proces pražení. Jdeme na to. Má blonďatá hlava usedá za pražičku a kontroluje vůni a barvu kávových zrn. Jako šprt vše zaznamenávám do tabulky a s pomocí pana domácího pražím kávu do jemné chuti. To to voní. Žezlo předávám svému klukovi. HO září oči a začíná pražit svou kávu. Narozdíl ode mě dokáže vnímat jednotlivé vůně upražené kávy jako např. vůni trávy, smažené rýže, pečiva a čokolády. Dílo je hotové. A je čas ochutnat. Meleme kávu, filtrujeme, ochutnáváme a debatíme. Jsme nadšení, na cestu dostáváme balíček našich pražených káv a máme radost, že jsme měli možnost vidět, jak se káva pěstuje a jak se vůbec zpracovává. Na světě je zkrátka krásně. Odpoledne navštívíme další překrásnou kavárnu, která má několik pater a překrásný výhled na protější kopce s domy. Čteme si, užíváme pohodičky, procházíme se ještě v parku a večer si dávám na zahřátí výbornou polévku "Banh Cahn" za 20,-Kč s místními na ulici. A zas ten smažený banán.
     Vstávat! Je 5:15h a my se vrstvíme dlouhým a teplým oblečením na cestu za východem slunce. Jedeme asi 15 minut naší MOHOmoto. Parkujeme pod kopcem, dá se říct, že opět mezi skleníky. Stoupáme, funíme, ještě pár kroků a jsme na kopci. Punťa už leze. Droníme, fotíme a mrzneme. Všimnu si, jak do kopce leze fotograf a za ním nevěsta v bílém s ženichem a dělají svatební fotky. Teda asi předsvatební. Nahříváme se prvními slunečními paprsky a po chvilce míříme zpátky k motorce a do města. Na stojáka si objednáváme výtečné "Banh Mi" s vajíčkem a v kavárně si vychutnáváme nejen kávu ale i výhled na město a rušný kruhový objezd. Po naší dostatečně dlouhé siestě míříme do přírodního parku, který nabízí spoustu turistických a přírodních atrakcí. Parkujeme na parkovišti v lese. Prostředí je příjemné. Zorientujeme se na mapě parku a míříme ke kase koupit vstupenky na bobovou dráhu, kterou se dostaneme k vodopádům. Jedeme na jednom "bobu", dráha je parádní, rychlá a dlouhá. Bavíme se, jedinou škodou je, že před námi jedou postarší ruské dámy a neustále brzdí. V údolí se pokocháme vodopádem, který překvapuje velkým množstvím vody. Stejnou bobovou dráhou se vrátíme. Zábava pokračuje a my kupuje lístky do lanového parku, který má 6 různých obtížností pro dospělé. Dostaneme sedáky a instukce. Čeká nás i praktické vyzkoušení před naším instruktorem a hurá do stromů. Na trasu máme krásné 2 hodiny. Zpočátku lezeme v malé výšce, pár metrů nad zemí. S každou úrovní ale přituhuje. Nejlepším zážitkem jsou přejezdy přes údolí tzv. lanovým skluzem v pořádné ďábelské výšce. Na strom přistaneme vždycky úplně vysmátí. To vystřídá překážka zvaná "Tarzanovo lano", kde se chytíme lana a skočíme jako Tarzan než přístaneme na síti na druhé straně. Zrovna jsem na této překážce první, instruktoři dole na mě křičí, ať skočím, můj kluk taky říká, ať skočím, že je to v pohodě. Tak skočím a řvu. HO jde za mnou a s tím skokem dolů se nakonec docela cuká. Po 1 hodině a 50 minutách slejzáme úplně vorvaný, veselí a ruce za námi jen vlají. Zbytek dne trávíme zaslouženým odpočinkem a pohodovou atmosférou.
     Začínáme snídaní u našeho oblíbeného stánku, dneska dostáváme i malé plastové židličky a tak si vychutnáváme snídani na sluníčku a čerstvém vzduchu. U kávy se rozhodneme, že vyrzíme na nejvyšší kopec v okolí. Nakoupíme si motivační dobroty v pekárně a ujíždíme pár kilometrů od Da Latu. Motorku parkujeme u místního děděčka před plotem a vyrážíme mezi kávovníky a borovice do strmého kopce. Cesta je docela vostrá na začátek. Po chvilce si přivykneme a cesta se po první třetině změní v pohodovou mírně stoupající cestu. Nikde nikdo. Lehce klesáme, abychom mohli zase pořádně stoupat v tropické části lesa. Příjdeme si jak v tropickém pavilonu zoo v Praze. Jen je to vlastně skutečný. Míjíme pár ještěrek, pomáháme si lanem a šplháme po dřevěných schodek. Jsme tam, 2169 m.n.m. Nádhera nádherná. Sedíme, jíme a krásou ani nedutáme. Cesta dolů je pekelná, bolí mě kolena a tak jsem ráda, když konečně dorazíme k naší motorce. Krásné odpoledne, stačíme ještě píchnout, naštěstí to elegantně vyřešíme v místní moto opravně a večer si dáváme poslední smažený banán. Čeká nás poslední noc v překrásném Da Latu a nové dobrodružství.

Odkaz na fotky:
https://mohonacestach.rajce.idnes.cz/Da_Lat%2C_horska_radost_a_kavove_plantaze/
Jméno: Moho Heslo: 123